Svět obrazem 10/2012

Dvě tváře Japonska: Byznysmeni a bezdomovci

Život japonských businessmanů je často velmi stereotypní a nudný. Každý den stejný kolotoč: budíček okolo páté ranní, dlouhá cesta přecpanými vlaky do centra, úmorný den strávený sezením v budově ze skla a oceli a pozdě večer cesta zpátky domů. Pracovní den těchto manažerů rozhodně netrvá osm hodin a nahromaděný stres a únavu je po celém dni třeba setřást. 

Opilí muži, spící na ulici v oblecích a s koženým kufříkem pod hlavou, prázdné pohledy upřené do prázdných skleniček saké v tradičních hospodách Izakaya, noc strávená u stolku v McDonald's – to je odvrácená strana života těchto zdánlivě úspěšných a bohatých. Život zde šněrují přísná pravidla firemní i společenské hierarchie a prosadit vlastní nápady je pro mladého člověka prakticky nemožné. Hodiny trávené v práci se odrážejí na osobních vztazích, nemít žádného kamaráda je docela běžné.

Všichni ostatní pánové v nažehlených bílých košilích a dokonale padnoucích oblecích jsou jen konkurencí na cestě. Cestě k více práce, více peněz, méně času. Ještě více práce, ještě více peněz, ještě méně času. Ne každý tento život vydrží, ne náhodou patří Japonsko k zemím s největším procentem sebevražd. A ty se zde více než jinde netýkají lidí na okraji společnosti, ale právě těch z horních pater. Japonské statistiky úmrtnosti také používají speciální pojem karóši, znamenající „smrt z přepracování“.