Radost z poznání
Tajemství vesmíru 7-8/2016: 15 největších objevů století
1929: Vesmír se rozpíná!
V roce 1929 Edwin Hubble objevil, že se od nás vzdálené galaxie nadále vzdalují, a to tím rychleji, čím větší vzdálenost je od nás dělí. Mírou rychlosti vzdalování je tzv. Hubbleova konstanta.
O její výrazné zpřesnění se v posledních letech zasloužila americká družice WMAP, podle níž se vesmír rozpíná rychlostí 73 km/s na megaparsek (Mpc). Jinými slovy: Galaxie, kterou od Země dělí právě 1 Mpc (čili 3,26 milionu světelných let), bude o sekundu později o 73 km dál; a hvězdný ostrov ve dvojnásobné vzdálenosti (tj. 2 Mpc) bude za sekundu o 146 km dál. Vzdálené galaxie se však nevzdalují od nás – nejsme středem vesmíru. Kdybychom se nacházeli v některém z okolních hvězdných ostrovů, pozorovali bychom, že se všechny ostatní galaxie vzdalují právě vůči našemu novému domovu. Vzdalují se zkrátka jedna od druhé.
Na tomto místě je nutné připomenout, že galaxie se napříč vesmírem nepohybují – ve skutečnosti se zvětšuje prostor mezi nimi. Představte si, že na napnutou gumu umístíte v určité vzdálenosti dva korálky. Když gumu natáhnete, vzdálenost mezi korálky se zvětší, aniž by se kterýkoliv z nich na gumě posunul. Zvětší se totiž prostor (guma) mezi nimi. A ve vesmíru se odehrává totéž, rozdíl je pouze v trojrozměrném provedení. Známý popularizátor astronomie Jiří Grygar používal jako příklad kynoucí těsto s rozinkami, jež představují galaxie: Jak těsto kyne, zvětšuje svůj objem (jako vesmír), přičemž se jednotlivé rozinky (galaxie) od sebe vzdalují, aniž by se uvnitř těsta pohybovaly.
Pozorování pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST) – pojmenovaného právě na počest významného amerického astronoma – potvrdila, že se vesmír nejen rozpíná, ale že se navíc jeho rozpínání zrychluje. Může za to zřejmě tzv. skrytá energie, o jejíž povaze zatím astronomové nevědí téměř nic.
Všechny nejdůležitější objevy najdete v aktuálním vydání Tajemství vesmíru 7-8/2016