Radost z poznání
Tajemství vesmíru 4/2015: Kdyby Apollo 13 přistálo na Měsíci
„Houstone, máme problém!“ Této větě se dostalo pocty nejvyšší – zlidověla. Astronaut John Swigert byl právě s dalšími dvěma kolegy na cestě k Měsíci v lodi Apollo 13, ale v té chvíli se z rutinní výpravy stal boj o přežití. Jak by ale mise probíhala, kdyby byla úspěšná?
2. Duben 2015 - 7:25
Pokud by Apollo 11 nedokázalo v červenci 1969 přistát na Měsíci, měla v září téhož roku odstartovat „dvanáctka“. A kdyby ani jí osud nepřál, šlo by v listopadu na zteč Apollo 13. Už první pokus byl však úspěšný, a NASA se proto rozhodla zvolnit tempo programu. Chtěla tak ušetřit náklady na směny sloužící v Kennedyho kosmickém středisku, nechat vydechnout pozemní personál a dopřát si možnost zanést do budoucích výprav zkušenosti z těch minulých. Start Apolla 13 se tudíž přesunul až na březen 1970 – a poté ještě o další měsíc.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Škatule, hejbejte se
Jediný vážnější problém představovala při přípravě letu skutečnost, že děti Charlese Dukea, člena záložní posádky, onemocněly zarděnkami. Jenže Kenneth Mattingly z hlavní posádky je v mládí neprodělal, a tudíž vůči nim nebyl imunní. Mohl tak onemocnět v době, kdy by kroužil kolem Měsíce. Proto se nejprve zvažoval odklad startu o měsíc až dva. Mezitím by se však zhoršily světelné podmínky v místě přistání a navíc nebylo jisté, že by se Mattingly po případných zarděnkách stihl uzdravit. Dále by to narušilo přípravu celé posádky, která se soustředila právě na dubnový termín. A v neposlední řadě by to přineslo nemalou porci negativní publicity – NASA není operativní, zarděnky zavinily odklad za miliony dolarů apod.
Logickým krokem se zdálo být nahrazení hlavní posádky záložním týmem ve složení John Young, John Swigert a Charles Duke. Jenže zmíněná trojice už se ve výcviku více zaměřovala na vlastní misi Apollo 16 a jako záloha „třináctky“ mnoho nenatrénovala. Kvůli nabitému letovému řádu programu Apollo zůstávalo v roce 1969 na simulátorech jen málo volného času, o nějž pak zoufale bojovaly i letové posádky – natož záložní.
Nakonec padlo rozhodnutí vyměnit pouze „problematického“ Mattinglyho, a to za Jacka Swigerta, který byl připraven stoprocentně: měl totiž při obou letech stejné úkoly. James Lovell stál sice nejprve za Mattinglym, ale když mu naznačili, že by mohl o let na Měsíc přijít úplně, souhlasil. Nutno podotknout, že v žádném případě nepochyboval o Swigertových kvalitách – jen se jako správný velitel snažil bránit tým, který se dlouho připravoval společně.
Kdyby nebylo kdyby
Jim Lovell, Fred Haise a Jack Swigert tak strávili několik posledních předletových dnů na trenažérech, aby se sehráli. Jedenáctého dubna 1970 nakonec narychlo sestavená posádka odstartovala na raketě Saturn 5. Let probíhal až čítankově, po dvou dnech se však situace změnila jako mávnutím kouzelného proutku. Následující strastiplná cesta tří mužů vstoupila do dějin, dokonce podle ní vznikl v roce 1995 velmi autentický film s prostým názvem Apollo 13 a s Tomem Hanksem v hlavní roli. Pojďme si tedy raději zahrát malou hru na „kdyby“. Jak by mise probíhala, kdyby k žádné závadě nedošlo? Jak by asi vypadala reportáž z letu?
