Tajemství vesmíru 12/2015: Velká rudá skvrna zaniká?

Bouři podobající se obrovskému uragánu obdivují astronomové od dob Giovanniho Cassiniho, který ji jako první spatřil v dalekohledu v roce 1665 společně s Robertem Hookem. Hook potom z pozorování změn v polohách skvrny usoudil, že se Jupiter otáčí. Nyní – po 350 letech – otázka zní, zda tento útvar v podobě blednoucí růžové elipsy, společně s dalšími skvrnami kroužícími v oblasti Jižní tropické zóny plynného obra, budou moct sledovat i naši vnuci.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Velká rudá skvrna neboli Great Red Spot (GRS) je vytrvalá anticyklonální bouře, tedy oblast vysokého tlaku, jež se nachází 22° jižně od rovníku Jupitera. Z pozemních pozorování vyplývá, že kontinuálně existuje minimálně 145 let – nepřetržitě se ji totiž daří sledovat teprve od roku 1870. Jako „trvalou skvrnu“ ji však už v červenci 1665 popsal zmíněný Giovanni Cassini.

Útvar rotuje proti směru hodinových ručiček a jednou se otočí za šest pozemských, respektive čtrnáct Jupiterových dnů. Oválné rudé „oko“ planety krouží kolem svého středu rychlostí až 430 km/h, v jeho nitru však zřejmě panuje nejklidnější prostředí na Jupiteru: Rychlost větrů tam klesá pod 20 km/h. Oblaka spojená s touto anticyklonou vystupují přibližně 8 km nad horní vrstvu okolních mraků.

Obří bouře na Jupiteru byla kdysi tak velká, že by pojala téměř tři zeměkoule. Avšak nejnovější měření pomocí Hubbleova dalekohledu odhalila, že se výrazně zmenšila. Jedna z možností zní, že jí nějaká neznámá aktivita v atmosféře planety odčerpává energii a oslabuje ji. Charakteristický útvar má nyní nejmenší rozměr zaznamenaný při dosavadních měřeních. Astronomové přitom sledují zmenšování bouře od 30. let minulého století.

Celý článek najdete v aktuálním vydání Tajemství vesmíru 12/2015