Ohrožené poklady světa: ničí je války, turisté i dobře míněná pomoc

Na oblohu se vrátí lidé, a to zcela grandiózním stylem – pořádnou vzducholodí. Opráší se tak staré zlaté časy těchto obrů z dob před druhou světovou válkou, kdy brázdili oblohu jako zosobnění majestátnosti a prestiže. Duch ctihodného hraběte Ferdinanda von Zeppelin se odněkud ze záhrobí připojí k oslavě. Opět se mezi nás vrátí pocit úžasu, protože vidět Boeing 747 je sice pěkné, ale nechat si obzor zakrýt stovka- mi metrů čtverečních blyštivého povrchu je ještě lepší.

Elektronická verze:

Vzducholodě prostě prošly pořádnou omlazovací kúrou. Když se v roce 1937 zřítil v kouli plamenů oslavovaný Hindenburg, zdálo se, že s nápadem přepravovat náklad a pasažéry pomocí obrovské bubliny naplněné plynem lehčím než vzduch je konec. Vypadalo to jako bláznivý konstruktérský sen, který skončil smrtí pětatřiceti lidí. Odešla jedna epocha, kterou udržovaly při životě pouze ojedinělé kusy, sloužící v rolích dobře viditelných a levných reklamních poutačů.

Naštěstí žijeme v době, která je posedlá efektivitou. Být efektivní znamená vyhodit méně peněz oknem, mít navrch nad konkurencí, a tedy že v ekonomické džungli přežijete o den déle. Nač zahazovat dobré nápady? Přeprava vzducholodí stojí zlomek toho, co spotřebují motory dopravních letadel.

Nová generace oproti svým předchůdcům vypadá, jako by se právě vykoupala ve steroidech a prošla se maskérnou na nový sci-fi trhák, ve kterém chce šílený nacistický vědec zaútočit na Zemi z odvrácené strany Měsíce. Pomiňme, že v loňském roce tu přesně jeden takový film byl (Iron Sky) a vraťme se rovnýma nohama na zem. Vzducholodě jsou zpět. Nejen jako létající reklamy, ale jako odolné, výkonné stroje schopné přepravovat mnohasettunové náklady na nejdrsnější a nejméně přístupná místa světa. Upřímně, už se nemůžu dočkat, až na mě padne ten obrovský, okrouhlý stín.

Příjemné čtení přeje David Bimka, šéfredaktor