II. světová 9/2015: Buzuluk, mýty a realita

Jako hlavní téma tohoto vydání 2. světové jsme zvolili formování československé jednotky v Sovětském svazu. Nejde sice o bojové vystoupení, přesto v průběhu celého procesu nebyla nouze o dramatické okamžiky a zajímavé lidské osudy.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Vše začalo už zajetím příslušníků Česko-slovenského legionu v Polsku Rudou armádou a jejich umístěním ve stalinských lágrech. Značná část internovaných se po úmluvě mezi čs. exilovou vládou se sovětskou stranou dostala do našich jednotek ve Francii, Velké Británii a především na Středním východě. Zbylá, takzvaná oranská skupina pak 12. února 1942 vytvořila v Buzuluku jádro 1. čs. samostatného polního praporu. Jeho velení ale čelilo celé řadě problémů. Šlo mimo jiné o chybějící výstroj a výzbroj. Uniformy musela po dohodě dodat polská armáda v SSSR. Zbraní byl takový nedostatek, že si vojáci vyráběli makety pušek, kulometů a dokonce i protitankového kanónu, aby měli s čím cvičit. Problémem zcela jiné kategorie se pak stala činnosti tajné komunistické organizace, kterou podporovali také dohlížející sovětští důstojníci.

Vznik a vývoj naší východní jednotky je dodnes opředen řadou mýtů a legend, které vznikly pod pery komunistických spisovatelů a historiků. Dobrým příkladem může být i film Otakara Vávry Sokolovo, jehož děj začíná příjezdem Klementa Gottwalda do Buzuluku, kde vojáci nadšeně poslouchají politikův projev. Paradoxem přitom je, že i při odjezdu praporu na frontu tvořili komunisté jen asi 5 % jeho stavu. Početně je daleko převyšovali prodemokraticky zaměření muži a ženy, kteří v sobě nesli étos první republiky, a není vůbec bez zajímavosti, že se mezi nimi nacházeli i budoucí Hrdinové SSSR Otakar Jaroš nebo Richard Tesařík. Článek, jehož autorem je historik Jindřich Marek uvádí mnohé nánosy propagandy na pravou míru.

Podrobný obsah II. světové 9/2015