II. světová 12/2012 – Ocelová smršť u Kurska: 6000 obrněnců v největší tankové bitvě dějin!

Vážení čtenáři,

v minulém čísle jste se mohli blíže seznámit s osu- dy Tomáše Sedláčka, jednoho z českých veteránů druhé světové války. Stejně jako o hrdinech je ale potřeba psát i o těch, kteří ve složitých válečných letech morálně neobstáli. V příštím čísle naleznete článek o českých výsadkářích, kteří po seskoku v protektorátu spolupracovali s gestapem, a v tomto vydání zase o poměrně málo známé Dobrovolnické Svatováclavské rotě.

Elektronická verze:

Vznikla za souhlasu K. H. Franka v březnu roku 1945 a sdružovala několik desítek mladíků, kteří pod vedením kolaboranta a představitele Kuratoria pro výchovu mládeže Eduarda Chalupy formovali dobrovolnickou jednotku, jež se měla postavit Rudé armádě. Rota do bojů nakonec nezasáhla a zůstává tak spíše tragikomickým příkladem toho, kam až mohl zajít politický fanatismus.

Těchto několik desítek hochů nakonec větší škody nezpůsobilo, samotný Chalupa po válce skončil ve vězení, kde v roce 1960 i zemřel, ale mnohem více zla mohl napáchat i pouhý jednotlivec. Dobrým příkladem může posloužit František Aujezdský. Tento brněnský pokrývač, antisemita a fanatický stoupenec spolupráce s nacisty se kromě toho, že se v září 1939 pokoušel organizovat hledání dobrovolníků ochotných pomáhat Němcům v Polsku, věnoval i „publicistické činnosti“ a vydával „časopis“ Árijský útok. Za vyvěšování říšské vlajky v den Hitlerových narozenin pak z české strany musel čelit výhrůžkám smrti. Činil se ale také jako provokatér, udavač a konfident. Brával dokonce „spravedlnost do svých rukou“, vydával se za příslušníka gestapa a „vyšetřoval“ na vlastní pěst.

Vytoužené německé občanství získala celá jeho rodina v srpnu 1941 a oběma jeho synům se tak „dostalo cti“ padnout v uniformách wehrmachtu na východní frontě. Sám absolvoval základní vojenský výcvik od června 1944 v Táboře, ale později se během protiplynového kurzu kvůli vadné masce nadýchal plynu a po několika měsících strávených v nemocnici se v lednu 1945 vrátil do Brna. Po válce před mimořádným lidovým soudem tvrdil, že byl k vydávání „hnusného plátku“ i přijetí německého občanství donucen gestapem. Pověsili ho v lednu 1947.

Mgr. Alexandr Brummer, Ph.D., editor