II. světová 11/2012 – Válečníci z SAS. Jejich výcvik, zbraně, první neúspěchy i slavné operace

Vážení čtenáři,

možná jste před nedávnem zaznamenali úmrtí generála v. v. Tomáše Sedláčka, a tak nebude na škodu si v jednom z článků tohoto čísla připomenout jeho osudy za druhé světové války. Tato vzpomínka má smysl nejen proto, že čas nemilosrdně běží a přímí pamětníci či protagonisté válečných událostí nenávratně odcházejí, ale také proto, že jeho osud byl v řadě ohledů pro československé veterány typický: po získání vojenského vzdělání odešel s republikou silně identifikovaný důstojník bojovat s nacisty nejprve do Francie a po její porážce do Anglie, odkud byl v roce 1944 vyslán do Sovětského svazu.

Jako výsadkář seskočil na podzim téhož roku na Slovensku a zbytek války prožil mezi partyzány. Přestože působil jak na západě, tak na východě, potkal jej po únoru 1948 tragický osud v podobě komunistické perzekuce a rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989. Z dnešního úhlu pohledu se tak, stejně jako jeho spolubojovníci, jeví dvojnásobným hrdinou. Je vítězem jak válečným, tak – ve vztahu k domácímu totalitnímu režimu – morálním.

Oba tyto jakkoli jistě významné aspekty se ale týkají především jeho života, zatímco do budoucna půjde spíše o jeho odkaz coby válečného veterána. Nejlépe to letos v létě vyjádřil on sám: „Rád bych, aby si nynější generace a ta další uvědomily, že naše svoboda, kterou tak užívají, byla dosažena za obrovských obětí, za obrovského utrpení nejen vojáků v zahraniční armádě, ale především v domácím odboji, kde ty ztráty byly obrovské a Němci byli naprosto nemilosrdní. Přál bych si, aby si také uvědomily, že tato svoboda není nastálo zabezpečená, že je potřeba ji chránit a bránit.“ Přestože to tak může znít, klišé to rozhodně není.

Mgr. Alexandr Brummer, Ph.D., editor