2. světová 1-2/2016: Zhouba tanků přichází z nebe

2. světová 1-2/2016
Bitevní piloti čelili při útocích na tanky řadě potížím. Museli se vyrovnat s hustou palbou ze země a zároveň se od nich očekávalo vyřazení poměrně malého na navíc pohyblivého terče. Taktika těchto útoků se u jednotlivých letectev sice příliš nelišila, nicméně přinášela značné úspěchy. V průběhu války navíc přicházely stále dokonalejší letecké protitankové zbraně
5. Leden 2016 - 13:29

Když se v průběhu první světové války objevily na frontě tanky jako zcela nová zbraň, vyvolaly u německého velení i bojových jednotek šok. Ten však záhy následovala pragmatická úvaha, jakým způsobem dosud neznámé hrozbě čelit. Vzhledem k tomu, že palba kulometů nebyla proti obrněným mastodontům příliš účinná, soustředila se pozornost logicky na dělostřelectvo. Od průbojných granátů byl krok k vývoji prvních specializovaných protitankových děl, která se měla stát hlavní zbraní pozemních vojsk v boji s obrněnou technikou i za druhé světové války.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Již na samém úsvitu historie tankové techniky však konstruktéři uvažovali i o tom, jak do boje proti nebezpečným obrněncům zapojit další ze zcela nových zbraní, letectvo. Letadlo bylo na první pohled pomalému neohrabanému tanku zcela nadřazeno. První tankisté neměli mnoho možností, jak útok dvouplošníku, řítícího se až dvousetkilometrovou rychlostí, odvrátit. Velkou šanci na zničení své oběti však neměl ani pilot. Pokud se na západní frontě němečtí aviatici pokusili vyřadit rozměrné britské tanky, zpravidla na ně nalétávali v minimální výšce a zasypávali jejich slabší stropní pancíř dlouhými dávkami z kulometů. Existovala určitá šance, že dávka ochranu vozidla prorazí a buď pobije část osádky, nebo dokonce poškodí motor či obrněnec zapálí. Letec se však vystavoval odvetné palbě pěchoty, která jej mohla projektily z kulometů a pušek velmi snadno zasáhnout. Efektivita těchto prvních pokusů o letecké útoky proti tankům nebyla příliš vysoká. Podobně končily i snahy zasáhnout tank bombou, neboť vzhledem k nedokonalosti zaměřování představoval úspěšný úder proti relativně nevelkému cíli spíše věc náhody.

V meziválečném období se metody leteckého boje s tanky rozvíjely v přímé úměře k postupnému zdokonalování letadel. Probíhaly pokusy s instalací kanónů a to i větších ráží do letadel, jejich úspěšné nasazení je však spojeno až s léty druhé světové války, kdy se podařilo odstranit většinu dosavadních technických překážek. Mezi válkami se tedy spoléhalo především na bombardování, zprvu plošné, namířené proti většímu obrněným formacím, později i střemhlavé, již dovolující přesný zásah pohybujícího se cíle.

Celý článek a mnoho dalšího najdete v aktuálním vydání 2. světové 1-2/2016