1066: První křížová výprava

Křížové výpravy dnes patří vedle pálení čarodějnic k jedné z největších „historických ostud“ katolické církve. Papežové i kněží stále musí čas od času obhajovat, proč vyzývali křesťany k hromadnému vraždění a bezuzdnému plenění. Zvláště mezi ateisty je dnes jen málo těch, kteří věří, že to všechno činili představitelé církve z nějakého svatého nadšení, které by alespoň částečně ospravedlnilo jejich činy. Většina lidí se domnívá, že celé potoky krve byly prolity jen kvůli hamižnosti, touze po kořisti a možná politickému kalkulu papežů. Snad jen ti chudáci v lidových výpravách věřili v nějaký vyšší cíl.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Jenže to zdaleka není tak jednoduché, protože ve výše zmíněné úvaze používáme měřítka moderní doby. Musíme samozřejmě přiznat, že touha po zisku a moci hrála v motivaci mnohých křižáků důležitou roli. Ale svaté nadšení a touha po spáse duše byla u většiny z nich prvotním impulsem. A zbytečné násilí? Podíváme-li se na to z pohledu tehdejšího člověka, pak musíme uznat, že mnozí křesťanští duchovní upřímně pokládali zabití muslima a potlačení islámu za bohulibý čin. Můžeme to odsoudit jako exaltovaný fanatismus. Jenže na druhou stranu tím křesťané do jisté míry bránili hodnoty vlastní kultury a vyrvání Božího hrobu z rukou nevěřících bylo logickým krokem k prosazení vlastní ideologie. Hodnoty tolerance byly obecně ve středověku neznámé a neuznávané, takže cizí víra (ať už šlo o původní pohanské bohy či islám) byla pokládána za dílo Satanovo. Podobně se ovšem dívali i muslimové na křesťany, když v předchozích staletích dobývali ve jménu svaté války jejich území. Nic na tom nemění ani fakt, že v 11. století byla arabská kultura (a dá se říct i civilizace) na výrazně vyšší úrovni než kultura západoevropská. Díky studiu antických autorů měli Arabové rozvinutější lékařství, mnohé technologie i filozofii.

Mohli bychom se zamyslet nad tím, že právě to mohl být obecný důvod, proč koncem 11. století útočili právě Evropané na muslimy a nikoliv naopak. Pokud je civilizace na výši, má v podstatě dvě možnosti. Buď má vojenskou sílu, podmaňuje si své okolí a nutí sousedy k civilizačnímu pokroku násilím. To byl případ starověkého Říma nebo evropských novověkých kolonizátorů. Nebo se jeho síla vyčerpá, utápí se ve vnitřních sporech a pak má větší sklony k blahosklonnosti, toleranci a pochopení méně vyvinutých sousedů. Cítí totiž svoji morální převahu, zatímco „nižší“ civilizace jsou z toho frustrovány a naopak vykazují tendence k násilným činům. A to je právě případ křížových výprav. Z pohledu Arabů byli franští rytíři přelomu 11. a 12. století primitivní barbarští nájezdníci. To bychom měli mít na mysli i dnes, kdy se situace obrátila a muslimští teroristé se naopak snaží vymezovat vůči křesťanům.

Čtěte aktuální vydání Kauz