Radost z poznání
100+1 zahraniční zajímavost 9/2015: Záhadná smrt Velikonočního ostrova
Dlouhá staletí sochy moai přihlížely, jak se civilizace jejich tvůrců hroutí. O své svědectví se však odmítají podělit, a tak nám nezbývá než pátrat v minulosti prostřednictvím vykopávek a vědeckých výzkumů. Co vedlo k zániku společenství na Velikonočním ostrově?
7. Květen 2015 - 16:57
Je zjevné, že lidé milují katastrofy. Točí se o nich filmy, píšou se o nich knihy. A my všichni se jimi strašíme navzájem. Představujeme si, jaké by bylo přežít devastující globální katastrofu, dopad asteroidu či nukleární válku. Prožíváme dobrodružství ve fiktivních příbězích s hrdiny, kteří ze sebe musejí dostat to nejlepší, aby přežili. Držíme jim palce, protože někde hluboko v duši víme, že jednou bychom mohli být na jejich místě. Lidská láska ke katastrofám je naprosto morbidní – a zcela pochopitelná. Copak se děti nebojí strašidel? A nechtějí přitom pohádky o nich poslouchat stále dokola?
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Jenže legrace skončí ve chvíli, kdy nás nějaká ničivá událost skutečně potká. Nemusí přitom jít o atomový hřib na obzoru – zkáza může být postupná a plíživá. V tomto čísle vám přiblížíme hned dvě z takových pomalých smrtí: jednu z daleké minulosti a jednu z – doslova – žhavé současnosti.
Osud civilizace Velikonočního ostrova se stal vděčným tématem pro vědecké spekulace, protože vyvolává mnohé otázky, na něž dosud neznáme přesnou odpověď. Jak se lidé dostali na izolovaný kus skály uprostřed nehostinného oceánu? A navíc – nejenže tam přežili, ale vytvořili i vyspělou kulturu, jež po sobě mimo jiné zanechala legendární gigantické sochy. A jak je možné, že tak pokročilá civilizace prostě zmizela? Nejnovější poznatky naznačují, že na vině nebyla jen „obyčejná“ ekologická katastrofa, kdy obyvatelé vykáceli na ostrově všechny stromy, načež postupně zemřeli hlady. Pád byl pomalý, plíživý a zpočátku nejspíš neznatelný. Ostatně, dobře to známe: ani Řím se po vítězství barbarů nezhroutil ze dne na den – jeho dědictví se ztrácelo po celé generace.
Touto optikou se osud americké Kalifornie, jejíž problémy popisuje druhý zmiňovaný článek, nejeví právě růžově. Jedno z nejblahobytnějších míst na Zemi zasáhlo sucho, jež nemá v dějinách uvedeného státu obdoby. Tamní obyvatelé nyní zakoušejí bolestné šetření vodou, což představuje pro Američany, zvyklé na dostatek všeho od elektřiny po benzin, skutečně tvrdé sousto. Jejich budoucí pohodlný život však stojí a padá s tím, jak se dokážou uskromnit. A to je pro člověka z „prvního světa“ velmi přínosná lekce.
