Radost z poznání
100+1 zahraniční zajímavost 7/2015: Konec socialismu na Kubě?
Kuba, jedna z posledních výsep socialismu, se mění: americký prezident Barack Obama v prosinci minulého roku oznámil uvolnění embarga, které dusilo kubánskou ekonomiku po půl století, a současně požádal Kongres o jeho úplné zrušení. Byla zavedena přímá telefonická linka mezi Havanou a Washingtonem, oba státy si vyměnily zajaté špiony a Kubánci jako gesto dobré vůle propustili 53 politických vězňů. Vypadá to na havanské jaro. Pokud vývoj událostí udrží nový kurz, skončí dlouhá mizérie, která se po celých posledních dvacet let, kdy Kubu nemohl ekonomicky podporovat Sovětský svaz, podobala klinické smrti.
Jedná se o otázku let, nikoliv dekád: nádherné koloniální bulváry hlavního města se opraví, stará americká auta – symbol ostrova – se dočkají náhradních dílů a nejvíce „sexy“ země Karibiku se utopí v přílivu amerických a evropských turistů, kterým už nebudou komplikovat život víza, razítka a zkorumpovaná policie. Blíží se skvělá budoucnost.
Jenže co se změní pod povrchem? Tak jako dnes běží pod kapotou nablýskaného taxikářského chevroletu motor „zflikovaný“ na koleni, tak budou probíhat i kubánské společenské změny. Země se nejspíš nestane druhým Československem, kde zůstalo vedení KSČ jako kůl v plotě a kde se radikálně transformoval politický systém. Fidel stále žije, byť už ostrovní dění neřídí – opratě teď drží jeho bratr Raúl s rodinou. Dravý kapitalismus samozřejmě přijde, ale Kubánci si možná ponechají svůj „socialismus, nebo smrt“ coby sentimentální politickou veteš, podobně jako to udělala Čína. Komunistická strana se může proměnit v privilegovaný klub byznysmenů.
Ale i v případě, že dojde k poklidné evoluci a socialismus padne, z koho se stanou kapitáni průmyslu? Samozřejmě ze straníků a funkcionářů. Odkud se budou rekrutovat politici a ministři? Z řad úřednických „bafuňářů“ a agentů tajných služeb. A my Češi nejspíš tušíme, jak to bude vypadat. Mohli bychom totiž o převlékání kabátů psát encyklopedie.