Radost z poznání
100+1 zahraniční zajímavost 1/2016: Je „Ježíšovo“ Turínské plátno pravé?
Možnost, že se na Turínském plátně zachoval otisk podoby Ježíše Krista, nepřestává fascinovat věřící ani záhadology. Existují věrohodné argumenty, že je plátno pouhým podvrhem, ale zaznívá i řada názorů, které závěry výzkumných týmů velmi přesvědčivě zpochybňují
8. Prosinec 2015 - 15:19
Co vlastně Turínské plátno zobrazuje? Na pruhu lněné látky s příměsí bavlny o rozměrech 4,36 × 1,10 m je otisk podoby mužského těla. Nejlépe je viditelný zhruba ze vzdálenosti pěti metrů. Čím blíž k plátnu, tím hůř se obraz rozeznává, a z jednoho metru je téměř nemožné ho rozlišit.
Podle znaleckých posudků je na látce neznámou technikou zachyceno tělo dospělého vousatého muže s vlasy po ramena, vysokého 170–180 cm, vážícího 75–81 kg, s dobře vyvinutým svalstvem. Jeho věk autoři expertiz odhadují na 30–45 roků. Podoba se zobrazuje v negativu, od počátku se tedy jevilo jako nejpravděpodobnější, že vznikla coby otisk mrtvého těla se stopami krve.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
První zprávy o plátně, později nazvaném Turínské, se objevily v letech 527–565 v Edesse – dnešní turecké Şanlıurfě. Roku 525 totiž město zničila povodeň, a když jej nechal císař Justinián I. obnovit, našlo se v jedné zdi plátno, které bylo označeno za pohřební rubáš Ježíše Krista s jeho otiskem. Když se pak Edessa roku 943 ocitla v rukou Arabů, dostali dobyvatelé od měšťanů vzácnou relikvii za to, že obec nevyplenili. Arabové si daru velmi považovali a s úctou ho uložili v tehdejším Cařihradu. V letech 1203–1204, během čtvrté křížové výpravy, byla však metropole vyrabována a stopa plátna se na sto padesát let ztratila.
„Našlo se“ až v roce 1353, kdy jej šlechtic Geoffrey de Charny ukázal v městečku Lirey tamním církevním hodnostářům, aniž by jim ovšem prozradil, kde k němu přišel. Už roku 1390 označil biskup Pierre d’Arcise relikvii za padělek. V roce 1532 pak plátno málem zničil požár v Chambéry ve východní Francii, ale na poslední chvíli se ho podařilo zachránit. Dodnes však nese stopy po ohni a právě vliv žáru na jeho složení se stal základem argumentace zastánců jeho pravosti.
Od roku 1578 se relikvie nachází v katedrále sv. Jana Křtitele v Turíně, kam ji přinesli členové rodu Savojských. Roku 1983 odkázal poslední italský král Umberto II. plátno papeži Janu Pavlovi II. Dnes látka spočívá ve speciální nádobě naplněné argonem.
Celý článek a mnoho dalšího najdete v aktuálním vydání 100+1 zahraniční zajímavost 1/2016
