Radost z poznání
100+1 zahraniční zajímavost 1/2015: Göbekli Tepe, nejstarší civilizace nalezena?
Turecké měsot Göbekli Tepe je o sedm tisíc let starší než egyptské pyramidy. Nalezli jsme tam nejstarší lidskou civilizaci? Jaká toto pravěké město skrývá tajemství?
10. Prosinec 2014 - 15:26
Kdo z vás zná jména svých praprarodičů? Otce a matky našich babiček od nás málokdy dělí více než sto let. Pokud snad máte v rodinných albech jejich fotografie a traduje se o nich jedna či dvě historky, patříte rozhodně k těm šťastnějším. Samozřejmě, vyskytuje-li se ve vašem jméně kouzelné slůvko „von“ nebo se vaše příjmení shoduje s názvem nějakého města, máte vyhráno a stačí se rozhlédnout po zdech zámků, kde vaši předci nejspíš visí na rozměrných plátnech. Jinak nezbývá než se ponořit do matrik a archivů, bez nichž by životy našich předchůdců navždy zmizely v propadlišti dějin.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Mnohé kultury světa však proti ztrátě rodinné paměti úspěšně bojují. Ve vesnicích západní Afriky bývá zvykem, že nejbystřejší člen klanu po celý život memoruje velké činy předchozích generací. V jiných oblastech plní tuto roli tzv. marabut, ceremoniář, který zná osudy své vesnice staletí zpět a s hrdostí o nich recituje na svatbách i pohřbech. V Číně se zase portréty mrtvých předků věší nad domácí oltáře, aby jejich duše dohlížely na další pokolení. Nebožtíci tak nikdy definitivně neodcházejí a zůstávají součástí životů svých potomků. O tom, jak se s dotykem záhrobí v zátylku žije, jsme si povídali s kurátorkou Náprstkova muzea Helenou Heroldovou (rozhovor najdete na straně 26).
Skutečná závrať pak člověka jímá, když si představí stavbu megalitických komplexů. Dosud nejstarší objevený areál se jmenuje Göbekli Tepe a začal vznikat už před neuvěřitelnými jedenácti tisíci let. Prastará svatyně v dnešním jihovýchodním Turecku – a všechny podobné velké stavby po ní – má ovšem kromě uctívání božstev ještě jeden významný úkol: prodloužit nám paměť. Její stavitelé vytvářeli kamenné kruhy a vztyčovali pilíře, vycházeli z práce svých předchůdců a pokračovali v ní celých patnáct století. Zajímá vás, proč se do tak ohromného díla vůbec pouštěli a jakým způsobem jej vybudovali? Dočtete se to v článku Nikoly Schindlera na straně 18.
