100+1 historie 8/2016: Proč zkrachoval Petr Vok z Rožmberka?

Snad žádnou jinou osobnost neopentlila tradice tolika rozporuplnými přívlastky, jako posledního z rodu Rožmberků Petra Voka. Abychom si na jeho zvláštní povahu posvítili trochu podrobněji, zkusíme si představit, že ho máme možnost vyzpovídat i po jeho smrti a on sám nám zrekapituluje svůj bohatý život. Použije při tom srozumitelný moderní jazyk a jen občas ocituje kroniku svého současníka, rožmberského archiváře a kronikáře, Václava Březana.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Od dětství k telecímu věku

Když se máme dozvědět podrobnosti o vašem životě, musíme začít od začátku. Jaké bylo vaše nejranější dětství?

Svého otce, Jošta III., si vůbec nepamatuji a matce nás s bratrem odebrali, když mi byl zhruba rok, takže mé první vzpomínky patří tetě Anně Rožmberské a Jindřichově Hradci.

Kolik vám bylo, když otec zemřel?

Přesně patnáct dní, nedožil se ani mého křtu. Starší Vilém (budoucí vladař a univerzální dědic, jak mi později tak rád připomínal) měl jen čtyři roky, a tak majetek po otci převzal Petr Kulhavý. Toho jsme se tehdy oba báli. Připadal nám ošklivý, vůbec to s námi neuměl, ale na druhou stranu to byl on, kdo se zasadil o to, aby byl Vilém poslán do českobratrské školy.

A vaše výchova?

Nesoustavná, domácí a po boku sester. Učil mě Gabriel Svěchinus a to nejprve samostatně, ale pak přibral i Ferdinanda a Jana Friedricha Hoffmanny, Kafku z Říčan a Šejnice. Proto jsme mnohem víc zlobili, ale také se více naučili. Vlastně šlo přesně o moment, kdy mě škola začala bavit. V roce 1551 nás pak převzal Jan Aquarius Soběslavský, kterého jsme okamžitě překřtili na „Makovičku“.

Makovičku?

Pánové nějak vyzjistili, že se vlastně jmenuje Jan Makovský z Makové. Rozumějte, byli jsme rozjívená telata. Učení mi nehrubě k mysli šlo a mnohem více zájmu jsem projevoval o koně, lovy a cestování.

A jaký byl v tomhle „telecím věku“ váš bratr Vilém?

Ten? Když mu bylo šestnáct, už se ujal dominia, tedy panství. Sotva dosáhl plnoletosti, vrhl se do dlouhého sporu s pány z Plavna o první místo na zemském soudu. A ty řeči co vedl! Prý: Kdyby o tu pouhú spravedlivost připraven byl, nemíní v Čechách zůstat, než tam obrátit se, odkudž jeho původ jest. A tím myslel Itálii!! Cha, kdyby věděl, že ten nesmysl o našem původu vymyslel až Oldřich z Rožmberka (1403–1462).

Celý fiktivní rozhovor s Petrem Vokem najdete v aktuálním vydání 100+1 historie 8/2016