100+1 historie 10/2015: Rudolf II, šílenec na českém trůně?

Císaře Rudolfa II. jako panovníka nehodnotí dějiny právě pozitivně. Ve státnických otázkách si nevedl příliš dobře. Místo toho se téměř chorobně zaměřil na shromažďování uměleckých děl, přírodních artefaktů i nejrůznějších kuriozit. Přitom právě těmto stránkám Rudolfovy osobnosti vděčíme za to, že se Praha stala centrem renesanční Evropy. Císař se natrvalo odstěhoval z Vídně, aby měl konečně klid od svých dotěrných příbuzných. Že po něm chtějí rozumnou vládu? Jaké šílenství! Raději utéct do provinční Prahy a zařídit si císařský dvůr podle svých představ.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Rudolfovi poddaní i blízcí se většinou dělili do dvou skupin. Jedni nemohli vystát jeho přístup k životu i vládnutí, druzí z něj chtěli vytěžit co nejvíce pro sebe. Ti, kteří jej osobně znali, se pak shodovali v jednom. Císař byl podivín nebo dokonce blázen. 

Jakou duševní chorobou vlastně Rudolf trpěl? Až do roku 1580 se za významný rys jeho osobnosti označuje melancholie. To byla ve své době velmi populární a rozšířená „civilizační choroba“. Schovala se pod ní celá řada příznaků jako časté střídání nálad, deprese i splín, ale také pesimistické úvahy nad životem a smrtí, kterými „trpěl“ kde kdo.

Rudolfova rodina nabyla podezření na vážnější duševní chorobu po nekonečných peripetiích ohledně císařova sňatku. Manželkou se měla stát jeho vlastní sestřenice Isabela, dcera španělského krále Filipa II. Námluvy začaly v roce 1579, když bylo Isabele třináct, a trvaly téměř dvacet let! Rudolf je záměrně protahoval. Nejspíš se obával, že by sňatkem přišel o svobodu, se kterou střídal své milenky. To by se jeho manželce nemuselo líbit.

Vyhýbání se svatbě však nezní právě jako příznak duševní choroby. V takovém případě by musel být blázen každý druhý. Jenže Rudolf na jednu stranu sňatek všemožně oddaloval a na druhou se ho nechtěl vzdát. Zatímco si žádal další a další čas na rozmyšlenou a handrkoval se o věno, Isabele utíkaly roky. Navíc bylo veřejným tajemstvím, že císař si mezitím do svých komnat nastěhoval Kateřinu Stradovou, která mu rodila děti. Nakonec Filipovi došla trpělivost. Rudolfovo počínání ohledně sňatku už začali v Madridu považovat za projev šílenství a rozhodli se Isabelu v jejích dvaatřiceti letech provdat za Rudolfova bratra Albrechta. To v císaři vyvolalo takový výbuch hněvu, že se všeobecné přesvědčení o jeho šílenství ještě utvrdilo.

Celý článek a mnoho dalšího najdete v 100+1 historie 10/2015