Radost z poznání
100+1 zahraniční zajímavost 20/2016: Záhada evoluce Homo Sapiens
Vědecký pohled na lidskou prehistorii prošel během posledních sta let velkými změnami. Řada archeologických objevů i nových vědeckých metod neustále míchá kartami a zpřesňuje naše poznatky. Jedním z odborníků, kteří k tomuto procesu přispívají, je archeolog Martin Oliva, jehož jsme požádali o rozhovor.
Informace v knížkách o pravěku, které ilustroval slavný Zdeněk Burian, už jsou překonané. Jaký je dnešní pohled vědců na evoluci člověka?
V době svého vzniku odpovídaly Burianovy obrazy vědeckým poznatkům, přestože i on se občas spletl. Kuriozitou je, že na známém portrétu kromaňonce dal lovci bažanta, ačkoliv ten se do Evropy rozšířil teprve ve středověku. Někdy se „pračlověk“ dokonce zpodobňoval jako příšerná bytost. Náš Karel Absolon měl třeba na propagaci pavilonu Anthropos letáčky s mimořádně zvířecím „člověkem fosilním“, aby panoptikálně přitáhl publikum. Žádný takový druh přitom neexistoval.
Doba pokročila a dnes už máme na pravěké předky mnohem „lidštější“ pohled. Objevují se tak třeba rekonstrukce neandertálce v klobouku a s vázankou s tím, že bychom ho od normálních lidí ani nepoznali. Neandertálec samozřejmě měl poněkud ubíhající čelo a bradu, mohutnější hrudní koš a klouby, ale představa o nachýlené belhající se postavě pokrčené v kolenou je zavádějící. Vznikla na základě rekonstrukce pohřbu neandertálce v La Chapelle-aux-Saints. Onen jedinec, jak se později zjistilo, byl nemocný, snad stižený křivicí.
Ostatně i soudobé rekonstrukce tři miliony let staré Lucy, známé zástupkyně druhu Australopithecus afarensis, ji představují v podstatě jako lidskou dívku, byť s opičími rysy v obličeji. Dalo by se říct, že bez srsti vypadá na některých rekonstrukcích skoro až svůdně.
Celý rozhovor a řadu dalších témat najdete v nové 100+1 zahraniční zajímavost 20/2016