Tajemství vesmíru 10/2014: Supermasivní monstra z dávných časů

Černé díry na nás vykukují z rovnic Einsteinovy teorie obecné relativity, a přesto jsou tajuplné, extrémní, a možná i strašidelné. Asi jen málokdo by si přál, aby se nám někde za humny zhroutila gigantická hvězda, v jejíchž vnitřnostech by vznikla černá díra hvězdné velikosti. Podle toho, co víme, by nešlo o právě příjemného souseda. Ve vesmíru však existují i černé díry, ve srovnání s nimiž představuje zhroucená hvězda naprosto titěrnou gravitační anomálii. A jejich název to jasně dokládá. Řeč je o supermasivních černých dírách. Nevíme o nich mnoho, ale jsou naprosto… fascinující.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Supermasivní černé díry jsou vážně impozantní. Nelze je sice pozorovat přímo a jejich rozměry nepatří ve vesmírné lize k nijak omračujícím, ovšem jejich hmotnost stojí za to – jedná se o statisíce, miliony, a někdy i miliardy Sluncí. V porovnání s černými dírami hvězdných velikostí vykazují překvapivě nízkou hustotu, pokud za hustotu považujeme jejich hmotu vydělenou objemem uvnitř Schwarzschildova poloměru, tedy poloměru nerotující černé díry. Supermasivní černé díry mají v takovém případě nižší hustotu než voda.

Dále je zajímavé, že slapové síly na horizontu událostí supermasivní černé díry jsou kupodivu mnohem slabší než u černé díry hvězdné velikosti. Ve skutečnosti by prý průzkumník na horizontu supermasivní černé díry o hmotnosti deseti milionů Sluncí pociťoval zhruba totéž jako na povrchu Země. Slapové síly by ho rozervaly až hluboko v nitru vesmírného obra.

Pokračování článku najdete v aktuálním vydání Tajemství vesmíru 10/2014