Radost z poznání
Živá historie 10/2014: Jak vznikla česká hymna a vlajka?
Kde se vzala česká hymna? Jak vznikala česká vlajka? Proč máme ve státním znaku lva? Na všechny tyto otázky odpoví nové vydání Živé historie, které je aktuálně v prodeji
18. Září 2014 - 15:51
Toto vydání Živé historie se nese na mocné vlastenecké vlně, poodhaluje však – jak doufáme – historické pozadí symbolů, s nimiž se setkáváme denně, například i v regálech supermarketů v podobě značky Czech Made. Dovolím si k tomu přidat ještě něco o souvislosti našeho místa v srdci Evropy s jeho historií. František Palacký v úvodu Dějin národu českého napsal: „Příroda sama, ukončivši a uzpůsobivši Čechy co zvláštní celek, předustanovila tím hlavní ráz historie české. (…) Vzdálenost moře, nedostatek velikých plavných jezer a řek v zemi, a sám ten věnec hor pohraničných, překážejíce obchodu a spojení s ostatní Europou, osamocovaly Čechy, až teprv cesty uměle ražené počaly jim přirozených poněkud nedostatek nahražovati.“ Velké společenské procesy zde proto probíhaly opožděně nebo s menší intenzitou.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Poloha státu má nepochybně vliv na politický rozvoj regionu, ale i na jeho vývoj kulturní a hospodářský. „Záleží na tom, kde daná země leží,“ soudí profesorka Eva Semotanová (rozhovor s ní najdete na str. 20). „Zda je centrem určitého dění na kontinentu, nebo zda je od něj vzdálená a jak. V našem případě nás poloha nikterak nezvýhodňovala. V antice za Limes Romanus byli už jen „barbaři“, k nimž jsme tehdy patřili; italská renesance se odehrávala za Alpami; v baroku se centrum posunulo do zemí západní Evropy. My jsme měli vždy problém s kontakty z důvodu dopravy a geografické dostupnosti. To ale neznamená, že tady nebyly výjimečné osobnosti i procesy – kulturní a historické.“
Poloha českého státu ve středu Evropy nám ale nepřinesla jen nevýhodu v podobě „opožděných“ či žádných reakcí na vývoj v centrech, v moderní době bylo doslova utrpením ocitnout se v sevření mocichtivého Německa a neméně expanzivního Ruska. Pokud je tato doba za námi, nebudeme už v časech globalizace praotci Čechovi vyčítat, že se přece jen nezastavil o nějaký ten kopec dál.
