Radost z poznání
Kauzy 6/2012 – Chodská rebelie 1695. Sedláci proti vrchnosti: poprava Jana Sladkého Koziny
V pátek (26. 10.) vychází letošní šesté vydání magazínu Kauzy. V každém čísle se zaměřujeme na jednu významnou historickou událost, která je příliš obsáhlá, než aby se dala kompletně popsat v běžném článku. Jakou přelomovou historickou událost vám v detailním pohledu přinášíme nyní? Kauzy 6/2012 již nyní ve čtečce iReader.
24. Říjen 2012 - 16:44
Vážení čtenáři,
téma tohoto časopisu jsme vybrali vlastně jen proto, že se kdysi jeden slavný český spisovatel rozhodl zpracovat příběh jedné z mnoha sedláckých rebelií, jakých se v Čechách v 17. a 18. století odehrály desítky. Možná ani sám Jirásek nečekal, jak moc se to u české veřejnosti ujme. Čeští vlastenci byli tak hladoví po příbězích o tom, kterak jejich slavní čeští předkové statečně bojovali proti německému (či rakouskému) útlaku, až se z toho stala slavná legenda. Možná to bylo právě proto, že oni sami proti němu bojovat nedokázali, nebo spíš nechtěli, protože se většině z nich ve skutečnosti žilo v rakousko-uherské monarchii vcelku dobře.
Nicméně bylo v módě o tom mluvit a Jan Sladký Kozina se mohl postavit vedle Jana Husa, Jana Žižky a Jana Amose Komenského do řady národních hrdinů. Legenda zakořenila hluboko v srdcích Čechů, až začali román považovat za téměř pravdivou událost. Kdo by mohl pochybo- vat o tom, že dobrý a statečný sedlák Kozina vyzval před svou popravou zlovolného intrikána Lomikara na boží soud? A ten se k němu skutečně přesně za rok a den musel dostavit.
Nejvíce samozřejmě přijali legendu za svou samotní Chodové, kde se povědomí o její pravdivosti udrželo v podstatě až dodnes. Ještě koncem 20. století se pokusila jedna renomovaná historička, která se tímto obdobím dlouho zabývala, zorganizovat na Chodsku osvětovou přednášku o tom, že Wolf Maxmilián Lamminger byl v podstatě pokrokový člověk, který se významně zasloužil o industrializaci a modernizaci celého kraje a vůči Chodům zasahoval tak tvrdě vlastně jen proto, aby je přinutil vykonávat své zákonem dané povinnosti.
Nesetkala se s pochopením. Chodští usedlíci ji počastovali urážkami a nadávkami, až s ostudou raději utekla z přednáškové místnosti, kde začala houstnout atmosféra. Vážená historička nasedla do svého auta a pokusila se ujet, což se jí nakonec podařilo navzdory tomu, že Chodové měli tendenci ji fyzicky napadat a jeden z nich dokonce po ujíždějícím vozidle hodil vidle.
My naštěstí tomuto riziku nepodléháme, protože vám podáváme kritické zhodnocení celého příběhu pouze v psané formě. Přesto věříme, že většina našich čtenářů se s popřením jiráskovské legendy dokáže vyrovnat a přijme vysvětlení, které ji uvede na pravou míru do skutečné historické reality 17. a nikoliv 19. století.
Mgr. Jindřich Kačer, redaktor
