Radost z poznání
2. světová 5/2014: Proč americká armáda neosvobodila Prahu?
Většinu Československa osvobodila Rudá armáda, ale západní a jihozápadní Čechy obsadila vojska US Army. Jak boje na západě republiky vypadaly, jaké v nich měli Američané ztráty a jak se jejich vnímání strategické situace lišilo od britského a především sovětského?
28. Duben 2014 - 9:19
U příležitosti letošního výročí konce druhé světové války jsme zařadili dva rozsáhlejší texty k událostem května 1945 u nás. První z nich se věnuje americkému osvobození západních a jihozápadních Čech americkými vojsky, k čemuž odkazuje i fotka na obálce. Jsou na ní příslušníci 38. pěšího pluku 2. pěší divize „Indianhead“ zachycení při průjezdu Domažlicemi. Zmoklí vojáci v pláštěnkách nevypadají nijak nadšeně, a tomu také odpovídá téma článku. Spíše než oslavám a dalším radostným okamžikům konce války se věnuje bojům, které na našem území příslušníci US Army svedli.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Abychom se ale tomuto tématu, k němuž jsme pro vás mimochodem před rokem připravili celý speciál, věnovali také z druhé strany, v čísle naleznete ještě příspěvek o Ferdinandu Schörnerovi, který se do českého historického povědomí zapsal především v souvislosti s posledními dny protektorátu jako fanatický obránce. Rozhodně nechceme popírat jeho vřelý vztah k režimu a velmi dobré vztahy s Adolfem Hitlerem, ale přesto jsme se jej rozhodli představit v poněkud jiném světle, především jako vojáka a velitele výjimečných kvalit, který se během obranných bojů Wehrmachtu proti Rudé armádě mimořádně osvědčil. Svoji přezdívku „krvavý Ferdinand“ si tento poslední německý polní maršál vysloužil v souvislosti s drakonickými opatřeními na sklonku války, ale jak se sami dočtete, celá věc byla, jak už to tak bývá, o něco složitější.
Z obsahu květnového čísla bych dále rád upozornil na příspěvek o poměrně málo známém tématu, německých válečných zpravodajích. Právě díky nim se nám zachovalo obrovské množství snímků zprostředkovávajících atmosféru řady bojišť druhé světové války v Evropě. Nesmíme však zapomínat, že tyto mnohdy velmi působivé fotografie vznikaly pro potřeby Goebbelsova ministerstva propagandy, a tudíž podle pevně daných pravidel, o kterých se také dočtete. Například ustupující či nedej bože padlé německé vojáky byste tak na nich hledali jen marně.
