Radost z poznání
Tajemství vesmíru 10/2013: Zrození hvězd a kosmické srážky
Hvězdy se rodí v místech, kde je dostatek prachu a plynu. A tyto hvězdné porodnice jsou také svědky tvoření planet, měsíců a asteroidů. Ty pak do sebe navzájem naráží a vytváří nové objekty. Nějak takto vznikl i náš Měsíc
3. Říjen 2013 - 16:17
Odhalit stáří jakéhokoliv objektu ve vesmíru – byť by to byla třebas jen Země, po jejímž povrchu denně chodíme – je velmi nesnadné. Například délku existence hvězd a galaxií odhadujeme jen na základě rozboru spektra světelného záření, které k nám z těchto nebeských objektů přichází. Stáří vesmíru zase určujeme sledováním teplot a rozložení reliktního mikrovlnného záření, jež ve vesmíru přetrvalo z doby zhruba 380 000 let po jeho vzniku. A každé nové měření, nová vědecká metoda, přináší přesnější výsledky.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Například nedávno bylo zjištěno, že vesmír není starý 13,77 miliard let, ale pravděpodobně 13,82 miliard roků. První údaj pocházel z měření sondy WMAP, druhý pak ze sondy Planck. Pravda ale může být někde mezi tím, anebo také někde úplně jinde. Záleží na tom, jaká data získáme a jak je zpracujeme. A i když s celkem velkou pravděpodobností víme, co se stalo několik miliontin sekundy po tzv. Velkém třesku, nemáme ani páru, co bylo před tím – jestli vůbec něco bylo.
Také stáří Měsíce – o kterém jsme si mysleli, že existuje 4,56 miliard let, tedy zhruba tolik jako celá naše Sluneční soustava (4,568 miliard let) – nebylo určeno s definitivní platností. Nové rozbory měsíčních hornin ukazují, že by Měsíc mohl být o nějakých sto milionů let mladší – jeho stáří bylo určeno v intervalu 4,45 až 4,5 miliard let. Před touto dobou do Země narazila planeta o velikosti Marsu a ze zbytků po veliké kolizi se na oběžné dráze Země zformoval Měsíc.
Měsíc se pravděpodobně zrodil z „trosek“ vzniklých po nárazu planety velikosti Marsu do Země někdy před 4,5 miliardami let
Určování stáří malých objektů, jako je planetka Vesta, u níž nedávno parkovala sonda Dawn, je daleko snazší než u velkých planet, jako je Země. Vesta je totiž dostatečně malá na to, aby se po svém zformování relativně rychle ochladila a v průběhu časů ji nepřetvářely žádné vnitřní procesy. Naopak Země je po celou dobu své existence geologicky aktivní a povrch planety se neustále mění v důsledku vysokých vnitřních teplot, sopečné či seizmické aktivity. Horninu starou jako sama planeta proto jednoduše nemáme k dispozici. Určení stáří Měsíce je tak velmi důležité i pro lepší představu o stáří Země.
