Radost z poznání
II. světová 7-8/2016: Leibstandarte SS Adolf Hitler, vůdcova garda
Leibstandarte je bezpochyby nejslavnější formací v rámci SS. Zrodila se jako tělesná stráž Adolfa Hitlera, aby se postupně stala elitní tankovou divizí nasazovanou do těch nejtěžších bitev. Její jméno je ale spojeno také s řadou válečných zločinů, spáchaných na civilistech i zajatcích
23. Červen 2016 - 15:06
Ve 20. letech minulého století Německem zmítaly nepokoje a politické krize které daly vzniknout zárodku budoucí 1. tankové divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“. Historie této formace je totiž neodmyslitelně spjata se zrodem ochranných oddílů jako celku a také s nástupem nacismu k moci.
Vedení Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) si totiž na základě zkušeností z prvních shromáždění uvědomovalo potřebu chránit klíčové činitele partaje na veřejných vystoupeních, které často narušovali členové znesvářených politických stran. Hitler sice disponoval oddíly „hnědokošiláčů“ – Sturmabteilungen (SA), ty však jako celek neměly jeho plnou důvěru a on potřeboval malou skupinku naprosto oddaných mužů. Proto vznikl oddíl několika osobních strážců, nazvaný poněkud honosně jako Stabswache (volně přeloženo stráž velitelství). Ten se o několik týdnů později začlenil do další podobné jednotky pojmenované Stosstrupp Adolf Hitler (úderný oddíl Adolf Hitler) pod velením Julia Schrecka. Tato paramilitární formace se pak zúčastnila zpackaného pivního puče v Mnichově v roce 1923, po němž byla NSDAP rozpuštěna a Hitler uvězněn, takže se rozpadla i jeho osobní stráž.
Zrod legendy
Krátce po předčasném propuštění z landsberské věznice se Hitler rozhodl svou ochranku znovu zformovat, neboť se domníval, že mu budou usilovat o život nepřátelé uvnitř i vně obnovené nacistické strany. Na jaře 1925 tak disponoval skupinou osmi mužů, kteří vytvořili základ pro Schutzstaffel neboli ochranný oddíl – toto jméno Hitlerova garda nesla od listopadu 1925. Velel jí opět Julius Schreck a ještě v témže roce začaly vznikat malé jednotky SS i v dalších německých městech. Přijímáni byli pouze zcela zdraví mladí muži s čistým trestním rejstříkem. Formálně sice stále spadali pod SA, aby se však odlisšili, nosili černé uniformy a čepice se znamením smrtihlava.
Zlomový okamžik v historii SS přišel 6. ledna 1929, kdy v jejich čele stanul Heinrich Himmler. S jeho nástupem přišly výrazné změny a ochranné oddíly začaly hrát podstatnou roli v posilování moci nacistů. V době Himmlerova nástupu měly SS sotva 300 členů, někdejší chovatel kuřat však měl s černou gardou velké plány. Prosadil přísné podmínky přijetí, takže každý uchazeč o vstup musel dokládat árijský původ tři generace dozadu. Utužovala se morálka a disciplína, rostl počet členů a také vliv organizace na úkor nezvladatelných hord SA. Schutzstaffeln již nebyla jen Hitlerova ochranka – začala se stávat stínovým bezpečnostním aparátem Německa.
V lednu 1933 se Hitler stal říšským kancléřem a krátce poté sestavil jeho dlouholetý osobní strážce, SS-Gruppenführer Josef „Sepp“ Dietrich novou elitní skupinu vůdcových ochránců. Čítala prozatím 117 mužů, dostala název SS-Stabswache Berlin a krátce poté byla přejmenována na SS-Sonderkommando Berlin. Později vznikly ještě výcvikové a podpůrné SS-Sonderkommando Jüteborg a SS-Sonderkommando Zossen. Všechny jmenované útvary byly následně sloučeny a přejmenovány na Standarte Adolf Hitler – jako celek se útvar poprvé objevil na stranickém sjezdu NSDAP v září 1933. Když pak vojáci v černých uniformách 9. listopadu u příležitosti 10. výročí pivního puče skládali přísahu věrnosti vůdci, bylo oznámeno další přejmenování na Leibstandarte Adolf Hitler.
