Živá historie 6/2016: Kleopatra a soumrak říše faraónů

Živá historie 6/2016
Politický vzestup Kleopatry VII. sledoval civilizovaný svět se zatajeným dechem. Tato mimořádně inteligentní, houževnatá a cílevědomá žena si podmanila dva nejmocnější Římany své doby. Znamenalo to ale nejen konec egyptské nezávislosti, nýbrž celé historické éry

Koho máte před očima, řekne-li se Kleopatra? Elizabeth Taylorovou? Krásku z busty královny Nefertiti? Byla Kleopatra vůbec krásná? A pokud ne, čím si získala největší Římany své doby? Tuhle otázku si položila řada historiků, vědců či spisovatelů. Odpověď na ni není jednoznačná. Například na mincích, a zvláště pak na některých, vyhlíží nejslavnější egyptská panovnice dost děsivě. Snad se v tom odráží jistá míra schematičnosti zobrazení, kterou ale u Římanů na mincích v takové míře nepozorujeme. Lepší světlo vrhají sochařské práce, je však otázka, jak odrážejí skutečnou podobu.


Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

 

Psané svědectví současníků v tomto směru de facto nemáme, Caesar věnoval Kleopatře ve svých zápiscích jen okrajovou zmínku, Cicero jí dost pohrdal, neméně Octavian, který s ní svedl vítěznou bitvu u Actia. Více se o ní rozepisuje Plutarchos v Životopisech slavných Řeků a Římanů, který se však narodil 75 let po Kleopatřině smrti, čili své informace čerpal od jiných. Uvádí, že jednadvacetiletá nezkušená dívka si Caesara získala svou smělostí „a byl zcela překonán další zábavou s ní a půvabem“. Antonia si podmanila v době, „kdy jsou ženy v plném rozkvětu své krásy a na vrcholu své duševní síly. Proto připravila mnoho darů, peněz i ozdob (…), ale nejvíce nadějí skládala v sebe, ve své osobní kouzlo a milostné umění. (…) Byla totiž, jak se vypráví, její krása sama o sobě nikoli tak naprosto neporovnatelná nebo taková, aby uvedla v úžas ty, kteří ji spatřili, ale ve styku s ní tkvěla neodolatelná přitažlivost,“ takže dokázala probudit „v nitru vzrušující dojem“. Historik ale přiznává, že byla velmi vzdělaná a nepotřebovala tlumočníka ani mezi Araby, Židy, Médy, Aithiopy (Núbijci) a jinými národy. Nicméně vztah dvou římských velikánů k této ženě neváhal Plutarchos klasifikovat jako „zlé neštěstí“, neboť přinášel události, které Římany velmi rozhořčovaly, například když Antonius Kleopatru obdaroval velkým lánem římských zemí na východě. Inu, i láska mocných mužů bývá slepá.

Téma věnované posledním několika staletím velkolepé Egyptské říše najdete v Živé historii 6/2016