Tajemství vesmíru 10/2015: Falešný kosmos. Žijeme v počítačové simulaci?

Ve skutečnosti se nejedná o výmysl sourozenců Wachovských. Tradice představ, že celá realita je jenom iluzí, se datuje přinejmenším do antiky, přičemž v současné době hovoříme o tzv. hypotéze simulace. V rubrice Expert Voices populárně-vědeckého online magazínu Space.com se pro ni nadchl Robert Lawrence Kuhn, tvůrce televizního a multimediálního pořadu Closer to Truth, a oslovil experty v daném oboru.

Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!

Nejpovolanějším ze všech je zřejmě Nick Bostrom, ředitel Future of Humanity Institute neboli Institutu budoucnosti lidstva na University of Oxford, který v roce 2003 vyslovil hypotézu simulace v její současné podobě. Sám popisuje podvržený vesmír jako neobyčejně detailní softwarové napodobení lidstva včetně všech jeho předků, jež vytvořila nějaká velice pokročilá civilizace. Podle Bostroma jde prakticky o obdobu světa popsaného v Matrixu s tím rozdílem, že naše mozky neleží v nějaké nádrži uvnitř těla napojeného na umělou výživu, ale samy jsou součástí velkolepé simulace, jež vytváří celou naši realitu.

Bostrom vyloženě netvrdí, že v takové simulaci žijeme, ale vymyslel zajímavé trilema – tedy tři výroky, z nichž jeden by měl platit. Buď (1) lidstvo a všechny technologicky založené civilizace vymřou předtím, než by dokázaly spustit simulace reality ve vesmírném měřítku, nebo (2) naše vzdálené potomky ani žádné jiné vyspělé civilizace nebude lákat takové simulace provádět, anebo (3) teď takřka jistě v takové totální simulaci reality žijeme. Pointa uvedených výroků tkví v tom, že pokud jedna jediná civilizace někde v kosmu podobnou simulaci spustí, skutečně v ní podle Bostroma nejspíš právě žijeme.

Technologický vizionář Raymond Kurzweil k tomu poznamenává, že náš vesmír je možná něco jako školní experiment gymnaziálního studenta, který za něj však asi nedostane úplně dobrou známku – podle toho, jak to v našem kosmu vypadá. Kurzweilův pohled staví na tom, že nesmírně pokročilé, precizní a detailní napodobení reality prakticky nelze rozeznat od reality samotné.V takovém případě by fyzikální konstanty byly základními proměnnými, fyzikální zákony zase základními výpočty reality a samotný vesmír by představoval počítač, na němž simulace reality běží.

Celý článek a mnoho dalšího najdete v novém vydání Tajemství vesmíru 10/2015