Radost z poznání
Tajemství vesmíru 7-8/2015: Najdeme mimozemský život?
Astrobiologie je fascinující věda. Zabývá se mimo jiné něčím, co zatím nikdy nikdo neviděl – mimozemským životem. Nejde však o čiré bláznovství, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o velkou výzvu. Jsme, nebo nejsme v kosmu sami?
2. Červenec 2015 - 13:45
Otázka, zda ve vesmíru jsme, či nejsme sami, provází lidstvo již dlouho. Pátrání v tomto ohledu však není snadné, ani když hledáme dávný život pozemského typu – problém představuje i detekce stop živých organismů v prastarých horninách na Zemi.
Přítomnost někdejšího života pozemského typu na naší planetě či na jiných tělesech Sluneční soustavy mohou prozradit mikrofosilie, určité struktury, molekuly či poměry některých izotopů, ať už jde o organické či anorganické látky. Řada skupin organismů produkuje specifické látky, takže lze rozeznat například houbu nebo řasu, jinak ovšem bývá překvapivě složité stanovit, jedná-li se skutečně o stopy života. U nejstarších fosilií není prakticky nikdy zcela jisté, zda jsme nalezli nefalšovaný produkt živé přírody.
Prohlédněte si celý časopis. Klepněte na stránku a listujte!
Průzkum atmosféry
Máme-li potíže s hledáním dávného života na Zemi a na meteoritech, ve vesmíru je situace ještě mnohem složitější. Na tělesech v dosahu robotických průzkumníků můžeme pomocí různých přístrojů analyzovat horniny či tamní atmosféru. Na větší vzdálenost se musíme spokojit se studiem plynného obalu cílového objektu.
Podle našich velmi kusých zkušeností by život pozemského typu mohly prozradit neobvyklé prvky či sloučeniny, které by bez jeho přítomnosti nevznikly. Mohlo by se jednat například o větší množství kyslíku nebo metanu v atmosféře, přičemž významný je poměr izotopů uhlíku C12 a C14 v metanu či poměr vodíku k metanu.
Na poli výzkumu exoplanet se zatím omezujeme na hledání objektů s kapalnou vodou. Za vhodné kandidáty považujeme terestrická tělesa, jež obíhají svou hvězdu v obyvatelné zóně – tedy v takové vzdálenosti, aby se životodárná kapalina na povrchu udržela právě v kapalném stavu. A pokud to naše přístroje umožňují, začínáme rovněž postupně zkoumat atmosféru exoplanet s využitím analýzy přicházejícího záření.
Co máme hledat?
Vše uvedené se týká života, který by byl stejný jako ten náš. Co když však ve vesmíru existuje i život fungující na základě úplně jiné biochemie? Pak bychom ani přibližně nevěděli, co máme hledat.
Náš život je založen na uhlíku jako základním stavebním prvku a na vodě coby rozpouštědle. Ve hře zůstávají také další prvky, především křemík a germanium, možná i bor či síra. Uhlík se však v kosmu vyskytuje nejběžněji a jeho sloučeniny jsou rozmanité. Pokud jde o rozpouštědla, vodu by teoreticky mohl nahradit amoniak, kyselina sírová či fluorovodíková nebo třeba tekutý dusík. Naše známá H2O má ovšem spoustu podivuhodných vlastností, které ji pro vznik života favorizují. A navíc se ve vesmíru nachází velmi běžně.
